DM Touring The Angel 2006

Jelikož se rok s rokem sešel a DM vydali nové album, vypravil jsem se na turné Touring The Angel. V tuhle chvíli plánuji návštěvu zhruba 11 koncertů a z každého bych vám rád přinesl krátkou reportáž. Koncerty jsou seřazeny za sebou tak, jak je budu navštěvovat (13.01. Drážďany, 23.6. Praha, 16.02. Vídeň, 21.02. Paříž, 22.02. Paříž, 23.02. Paříž, 11.03. Mannheim, 02.04. Londýn, 02.04. Londýn).

POSLEDNÍ UPDATE: 6.4.2006

13.01.2006 Messe Halle, Drážďany

První koncert z evropského turné Depeche Mode se odehrál v tomto původně východoněmeckém městě. Vyjeli jsme z Prahy poměrně brzo, abychom se stihli v Drážďanech ubytovat a pak následně vyjet místní dopravou na výstaviště, kde se koncert měl odehrát. Byla kosa jako prase a osobně jsem byl pěkně promrzlej a unavenej, jelikož jsem vrátil z novoroční dovolené v Karibiku. Ano, tentokrát jsem z Karibiku nepsal žádnou reportáž, bylo to tím, že jsem neměl moc času a s připojením na internet to tam nebylo nic moc. Ale to jsem odbočil od koncertu. Před halou jsme byli poměrně brzo, tak jsme vyrazili hledat hospodu v okolí. Kamarád Cvengo našel v blízkosti výstavu motorek a v areálu výstavy bufet. Zamířili jsme tedy tam i když nás to stálo 8 euro za vstup na výstavu. Alespoň jsme se koukli na nějaký ty motorky a pak už do bufáče na pivo a východoněmeckou bramborovou polívku (aspoň byla teplá). Chvíli před sedmou jsme vyrazili do haly. Koupili jsme si s Mouchou pivo a bílýho buřta v housce a kecali v místnosti vedle hlavního sálu. Drážďanská veletržní hala nemá žádná místa na sezení, tak se tam všude stojí. Velkou výhodou je opravdu výběr stánků s jídlem. Předkapelu jsme neviděli, raději jsme pokecali. DM začali okolo deváté hodiny. Koncert zatím trávím, takže nedokážu přesně říct můj názor. V tuhle chvíli vím, že se mi líbil. Projekce, které jsou během koncertu jsou živější než na minulém turné. Libí se mi světla a výběr některých skladeb. Jelikož nemusím I Feel You, tak to byla asi nejnudnější chvilka koncertu. Musím ale přiznat, že projekce na IFY byla zase jedna z nejlepších. Koncert byl zakončen duetem Goodnight Lovers, což byl pro mě jeden z nehezčích zážitků. Je to opravdu třešnička na dortu a měl jsem mráz na zádech. Chvíli před půlnocí koncert skončil a my jsme se vydali zpět k našemu hotelu. Samozřejmě jsme se museli stavit po cestě v hospodě, abychom lépe spali.

"+" koncertu
první koncert evropského turné; stage; atmosfera na podiu; projekce; goodnight lovers; world in my eyes; bílej buřt; luxusní langoš; moucha, amigo, cvengo a ft
"-" koncertu
I Feel You; chování účastníka našeho zájezdu; kurevská zima; místo kde jsme stáli během koncertu; žádná hospoda v okolí haly; Jinak celkově zatím nedokážu identifikovat klady a zápory z tohoto turné.

Playlist:
Intro; A Pain That I'm Used To; John The Revelator; A Question Of Time; Policy Of Truth; Precious; Walking In My Shoes; Suffer Well; Damaged People; Home; I Want It All; The Sinner In Me; I Feel You; Behind The Wheel; World In My Eyes; Personal Jesus; Enjoy The Silence

Somebody; Just Can't Get Enough; Everything Counts

Never Let Me Down Again; Goodnight Lovers

Příští koncert - Praha 23.01.2006

23.06.2006 Sazka Arena, Praha
Zima jako prase, jeste vetsi nez na minulem koncerte. Proste nechapu, jak si muze kapela vybrat pro turne tak desny mesice jako je leden a unor :-). Pred Sazka Arenu jsem dorazil asi kolem pate hodiny a sel za kamaradama na pivo do prilehle putiky. Potkali jsme se tam s Jannem, Mouchou, Cvengem, Mirou J. a dalsimi znamymi. Znami prichazeli a odchazeli a my si uzivali tepla a studeneho piva. Kolem sedme hodiny jsme vyrazili do haly. Prosli jsme kontrolami, ktere nebyly zas tak dukladne, jak jsem si puvodne myslel. Sesli jsme s Mouchou a Mirou na plochu, dali pivko a bagetu a sup do sekce pod podiem. Jedna z veci co nemela Sazka zmaknuty, byl koridor, respektive nebyl koridor, kterym bychom se dostali do nasi sekce. Museli jsme se prodrat kotlem, abychom se dostali ke vstupu pod podium. Tam vse probehlo bez sebemensich problemu. Nasli jsme si klidne misto v jedne z poslednich rad a cekali na predkapelu. Vetsinu casu jsem stravil esemeskovanim a obvolavanim kamaradu. Jo to je udel Prahy, kontrola nad vsemi znamymi, abych se s nimi sesel a alespon pozdravil. Depeche Mode zacali standardne ve 21 hodin. Klasicke Intro a pak nasledovane A Pain That I'm Used To. Napad s pismeny D a M, kdy se meli obe vyzvednout behem uvodni skladby moc nevysel, ale to se dalo celkem cekat. Kazdy si spise chtel uzit prvni pohledy na kapelu nez nevidet pres papiry. Ale jako pokus to bylo kazdopadne dobry, ale chtelo to jiny nacasovani - doporuceni pro poradatele podobnych napadu. Touring The Angel v Praze byl jeden z mych nejhezcich zazitku koncertu DM vubec. S Drazdanami to ani srovnavat nebudu, jelikoz to nema smysl. Atmosfera, zvuk, vzduch, zkratka vse bylo optimalni, da se rict, ze i nad miru ocekavani. Musim rict, ze toto turne je jedno z nejlepsich co DM udelali. Nevyhodou muze byt pro nefanouska sestaveni playlistu, kdy obsahuje v prvni polovine vystoupeni hodne skladeb z noveho alba. Ovsem pak si to vsichni urcite vynahradi. Nejvic jsem si tentorkat uzil Question Of Time, Precious - mimochodem jedna z pro me nejlepsich veci, Macro - zmena oproti Drazdanum, kdy Dave zpival backing vocals. Vubec jsem netusil, ze bude Dave tuto roli na koncertech hrat. Bylo to prijemna zmena od doby videoklipu k Question Of Lust. Zaver byl opet klasickej, nebudu komentovat a zaverecna Goodnight Lovers se mi snad jen tak neoposloucha. Opet to pro me byla tresnicka na dortu, ktera jeste k tomu byla odzpivana par metru prede mnou. Poprve co jsem z prazskeho koncertu odchazel nadseny. Bylo to super a doufam, ze se to libilo i mejm rodicum, zejmena tatovi, kterej se na DM chysta od Devotional a vzdycky to z nejakyho duvodu nevyslo. Po koncerte jsme se vypravili na afterparty do Radosti. Dorazli jsme chvili po pulnoci, Martin a Peter Gordeno dorazili po pul jedny. Nejdrive nevedeli, kde se usadi, respektive kde je usadi jejich ochranka, pak si vybrali stolek po prave strane u vchodu. My jsme v klidu popijeli u baru a v momente, kdyz sel Martin pozdravit na podium holky z kapely Client, odchytil jsem ho, abych mu predal nase debutove album Sunrise. Potesilo me, ze na nas s Jannem nezapomnel, ale diky ochrance jsme prohodily jen par slov, pozdravili se a on zmizel opet do koridoru prihlizejicich fanousku. Z party jsem vypadl nekdy pred ctvrtou ranni.

"+" koncertu
Sazka Arena; klimatizace; zvuk; sektor pod podiem; atmosfera; moji rodice na koncerte :-); cvengo; janne; amigo; ambro; eva; moucha; mira a mraky dalsich kamaradu; Macro; Somebody; Precious; Goodnight Lovers; setkani s Martinem v Radosti a k moji radosti jeho stalej zajem o Lakeside Church; Gordeno, kterej slibil, ze si Sanrajs pustej pred dnesnim koncertem v dressing rooms - kouknete, ale do minusu :-); Michal Burda, Filip Machacek, Misa O. a mraky dalsich kamaradu a kamaradek v Radosti FX na afterparty; taxikari z Taxi Praha, ze me odvezl domu :-)
"-" koncertu
zadnej koridor v Sazka Arene, jak se bez tlaceni dostat pod podium; Bravery me moc nebavili, ale treba jim prijdu na chut; cena piva a bagety; D+M akce poradana fanclubem (nebyl to ani takovej minus, jen skoda, ze to nevyslo); ZIMA; Mira J., kterej utek z Radosti; sockovani fanousku, kteri stali okolo Martinova stolu a ukajeli se pohledem na to, jak se bavi - vrchol vecera, bylo mi trapne za vsechny prihlizejici, zejmena mistni "kostkace" - ti co maji sestrizeny vlasy ala Gahan 88; Gordeno si zapomnel Sanrajs na stole, takze konkretne on slib nesplni; nevzal jsem si dovolenou na druhy den :-(

Playlist:
Intro; A Pain That I'm Used To; John The Revelator; A Question Of Time; Policy Of Truth; Precious; Walking In My Shoes; Suffer Well; Macro; Home; I Want It All; The Sinner In Me; I Feel You; Behind The Wheel; World In My Eyes; Personal Jesus; Enjoy The Silence

Somebody; Just Can't Get Enough; Everything Counts

Never Let Me Down Again; Goodnight Lovers

Pristi koncert - Viden 16.02.2006

16.02.2006 Stadthalle, Vídeň
Je čtvrtek ráno. Vyrážíme v 10 hodin s Mouchou a Pavlem směr Vídeň. Hnusný počasí, prší, sněží a my jedeme po tý nejhorší dálnici v Český Republice, D1. Jelikož z naší výpravy někdo potřebuje neustále na záchod, zakouřit si nebo si koupit pivo, stavíme u každý benzínky po cestě. U McD před Brnem si dávám olympijskýho McRoyal a kolu. Moucha si už ze zvyku dává k menu plechovkovou Plzeň. Vlastně ji ani nevypije, ale jen z principu aby si nekoupil kolu, volí pivo :)). Do Vídně dorážíme kolem třetí hodiny a hledáme hotel, kde máme zajištěné ubytování. Ubytovali jsme se již standardně v hotelu IBIS, který z mého pohledu splňuje standardy a kvalita vs cena je velmi dobrá. Hotel je nedaleko místa, kde se koncert konal. Vyrazili jsme tedy s Mouchou a s Pavlem k hale, kde jsme hledali nějakou hospodu a Pavel také autobus, který dorazil z Prahy a se kterým se on vracel po koncertu zpět. Najít hospodu nebyl tentokrát problém, jelikož hala je v podstatě v centru. Našli jsme celkem slušnej PUB, kde otvírali v 17 hodin. Byl hned za halou a když jsme v tuhle dobu kolem haly procházeli, byla tam jen hrstka fanoušků. Prostě klasika, pro kterou je Vídeň vyjímečná. Za chvíli k nám dorazil Franta T., Míra K. a spousty kostkáčů v křiváku. Pokud to některý z těchto fanoušků čte, ať mi promine. Přijde mi v dnešní době směšný se vypravit na koncert ala Gahan 80 léta. Kostku na hlavě, křivák, kožený kalhoty a těžký černý boty. Ale proti gustu.....
Někdy kolem půl sedmé jsme vyrazili před halu se záměrem se dostat do sekce pod pódium, vzít si s Mouchou pásek na ruku a pak jít opět někam na pivo. Když jsme přicházeli k hale, ještě nebylo otevřeno. Kostkáči se už mačkali v prvních řadách a my jsme se infiltrovali k nim. Omlouvám se všem, který jsem předběhl, bylo vás opravdu hodně. Fakt sorry. Ale myslím, že v tý době stejně neměl nikdo problém se dostat pod pódium.
S Mouchou jsme se tedy odebrali na domluvené místo, vzali si pásek na ruku, hodili věci do šatny a šli hledat stánek...no víte s čím :)). Celou dobu jsme byli nervózní z toho, kdy a jak dorazí Janne, jelikož vyjížděl z Prahy později. Počasí na cestování nebylo ok, z nebe padaly bílý hovna, no prostě skoro to nejhorší co si můžete přát. Naštěstí nebyla námraza.
Předkapela, The Bravery, začala tentokrát dříve. Řekl bych, že bylo někdy po sedmé hodině. Hala byla stále poloprázdná, ale to je ve Vídni normální a proto se tam vyplatí jezdit. Koncerty si užijete ve větším klidu než v Praze. Nikdo se nemačká, netlačí se, prostě pohoda. My jsme stáli skoro u pódia, ale z boku, kde byl takový pult, kam jsme se mohli opřít, dát si pivo a kecat. Po předkapele jsme se infiltrovali kousek před "rampu", kam vybíhá Gahan s Gorem.
Chvilku po půl devátý se zhasly světla a začalo klasické DM intro. V tu dobu pravděpodobně parkoval Janne svůj "truck" kousek od haly. A Pain That I'm Used To a začíná můj třetí koncert v pořadí. Dave měl na sobě světlé sako a opět chlad rakušáků potvrzuje, že příště jedu do Stadthalle zase. První třetina koncertu se od Prahy moc nelišila. Tentokrát jsme místo Macro slyšeli Damaged People. Když Martin sundal svýho tradičního černýho kohouta z hlavy, byl jsem překvapen, že si nechal zesvětlit vlasy. No vlastně bych ani neříkal zesvětlit, prostě byli naprosto chemicky bílý. Od Prahy už i něco povyrostly :). Další věc, která mě zarazila byly projekce. Zdálo se mi, že vidím něco nového a po koncertě jsme se s kamarádem shodli, že se některé obměnily. Například při skladbě Behind The Wheel se na začátku objevil "amplión" z videoklipu Never Let Me Down Again. Dále mezi přídavky bylo na obrazovkách místo "černého" panáčka promítáno Angels. No a nakonec při začátku Goodnight Lovers se objevily záběry z videoklipu k In Your Room.
Ale to jsem předběhl. Průběh koncertu se dále také nějak razatně neměnil, ale jako první přídavek si tentokrát Martin zvolil Shake The Disease. Byl jsem rád, že dnes opět hrajou něco co jsem ještě na tomto turné neviděl. Martin opět dokázal, že je PAN zpěvák. Kdybych ale měl posoudit aranžmá Somebody vs Shake, tak Somebody u mě tentokrát vítězí na celé čáře. Po skončení koncertu jsme se potkali s Jannem a Shakirou. Koupili si bílej buřt u stánku. Buřt byl sice studenej, ale přišel k chuti. Janne se vypravil směrem do Prahy a já s Mouchou, Cvengem a jeho kamarádem do nějaké putiky. Kousek od MariaHilferStrasse jsme objevili nonstop, kterej se jmenoval Jeder Zeit. Vypili jsme několik piv, pokecali jsme a asi kolem páté jsem s Mouchou ulehnul do postele. Pivo v hotelu před spaním je s Mouchou samozřejmost :). Ráno jsme vstali před jedenáctou hodinou, sbalili věci, zaplatili hotel a vyrazili se podívat do centra. Dali jsme si na chuť pizzu a opět bílýho buřta a kolem třetí hodiny vyrazili směr Praha. Počasí na cestu bylo výborný, cesta trvala 3 a půl hodiny, což proti původním pěti byla pohoda.

"+" koncertu:
Každopádně Stadhalle, která není moc velká a člověk si tam koncert vždycky užije; World In My Eyes; Behind The Wheel; Suffer Well; Martin měl svítivě bílou hřívu; spíše jako bonbónek bych zmínil chybu, kdy Eigner chtěl ukončit omylem Personal Jesus o 4 takty dříve, zahrál klasickou "kapotu"; obměněné projekce; Shake The Disease; počasí na cestu zpět

"-" koncertu:
Počasí cestou do Vídně; únor; cena piva, která byla spíše přes 3 Euro; doba spánku a to, že jsme v nonstopu Jeder Zeit zapomněli kelímky, který jsme si odnesli z koncertu na památku

Playlist:
Intro; A Pain That I'm Used To; John The Revelator; A Question Of Time; Policy Of Truth; Precious; Walking In My Shoes; Suffer Well; Damaged People; Home; I Want It All; The Sinner In Me; I Feel You; Behind The Wheel; World In My Eyes; Personal Jesus; Enjoy The Silence

Shake The Disease; Just Can't Get Enough; Everything Counts

Never Let Me Down Again; Goodnight Lovers

Příští koncert - Paříž 21.02., 22.02., 23.02.2006

21.02.2006 Bercy, Paříž
Brzy ráno vyrážíme s Míšou na letiště, abychom stihli let v 7:15 do Paříže. Tam jsme dorazili okolo deváté hodiny, spojili se s Mirkem J., naším dlouholetým kamarádem a spolupracovníkem LX, který přiletěl se svojí kamarádkou Adélou o den dříve. Air France autobusem jsme dojeli k Vítěznému oblouku (Arc de Triomphe Etoile) a odtamtud metrem k hotelu, který se nacházel blízko náměstí Bastille. Opět jsme vybrali IBIS. Jen co jsme se ubytovali, vyrazili jsme společně s Mírou za Adélou, která nakupovala v Galeries Lafayette, což je obrovské nákupní centrum ve středu města. Odsud jsme jeli do západní části centra Paříže, kde jsme se rozešli. Míra s Adélou šli na kafe a já s Míšou jsme se rozhodli udělat procházku kolem Seiny. V podstatě jsme procházku začali kousek před Eiffelovkou a pokračovali kolem řeky k Place de la Concorde, kolem Louvru. Tam jsme byli už značně prochladlí, tak jsem si dal grog za 6 Euro. Ceny za nápoje v hospodě jsou v Paříži poměrně vysoký. Cena 7 - 8 Euro za točený pivo je nehorázná, pojal jsem to tedy trochu po mirážovsku a nosil si sebou v baťohu plechovky :). Po té, co jsme se ohřáli, vyrazili jsme se mrknout na katedrálu Notre Dame, která se nachází na malém ostrůvku uprostřed Seiny. Odtud už bylo vidět Bercy, tak jsme se rozhodli dojít až tam. Procházíme kolem náměstí Bastille (kde jsme vlastně bydleli) a blížíme se k Bercy (blízkost mezi naším ubytováním a halou není přirozeně náhodná :)) ). Venkovní zdi haly jsou obrostlé trávou, což mě zaujalo. Míšu to zaujalo pouze z pohledu "Jak to asi sekaj?" :)) Před halou jsem si dal v místní bageterii jednu bagetu se sušeným salámem. Stála něco kolem 2,50 Euro což je příznivá cena. Koncert tentorkát začínal až ve 20:30 vystoupením známých The Bravery. Na naše místa nás usadila místní "uvaděčka". V případě, že se v hale zhasnulo, uvaděčky chodily s baterkou a usazovali návštěvníky. V hale mě zaujalo několik věcí, jednou z těch větších byl počet stánků s merchandise. Napočítal jsem jich 7 a v každém se dalo platit kreditní kartou. To nebývá standardem. Dále se v hale pohybovalo spousty "chodících" prodejců, kteří prodávali od tourbooků, přes přívěšky až k tričkům. V podstatě se u nich dalo koupit většina merchandise, akorát u nich se nedá platit kartou :).
Musím se přiznat, že jsem měl takový jiný mražení v zádech, když jsem viděl poloprázdnou halu (přišli jsme celkem brzo) a červený sedačky (jsou vidět často během One Night In Paris). Působilo to na mě takovým jiným dojmem než když jsem třeba v hale v Norimberku :).
V půl desátý začíná tradiční Intro a pak už začíná standardní setlist. Dave má evidentní problém s hlasem. Buď je nastydlý nebo má nemocné hlasivky. Těžko odhadnout, ale zejména u John The Relevator je to zřejmé. Občas nechává dav zpívat refrény za sebe. To se samozřejmě dá pochopit. Žádná zásadní změna se v playlistu první noci v Paříži neděje. Martin s Davidem si dávají Macro a jako první přídavek vybírá Martin akustickou Shake The Disease.
Jak jste asi pochopili měli jsme tento koncert lístky na sezení. Byl jsem za to moc rád, jelikož jsme po Paříži nějakej ten kilometr nachodili a taky protože jsem měl možnost vidět koncert z jiného úhlu. Tentorkát z levého boku, zhruba uprostřed haly.
Po koncertě jsme se vypravili metrem domu, kde jsme se potkali s Mírou a Adélou, kteří měli lístky na stání.

"+" koncertu:
Bercy; červený sedačky (fakt jsem měl mražení v zádech); Macro; novej pohled na stage, tentorkát z pravého boku - uprostřed
"-" koncertu:
klimatizace v Bercy

zajímavosti:
uvaděčky s baterkama chodily s každým sedícím návštěvníkem k jeho místu na sezení; 7 stánku s merchandise; prodejci tourbooků a ostatního merchandise; Dave byl nachlazen, což bylo znát během první poloviny koncertu

Playlist:
Intro; A Pain That I'm Used To; John The Revelator; A Question Of Time; Policy Of Truth; Precious; Walking In My Shoes; Suffer Well; Macro; Home; I Want It All; The Sinner In Me; I Feel You; Behind The Wheel; World In My Eyes; Personal Jesus; Enjoy The Silence

Shake The Disease; Just Can't Get Enough; Everything Counts

Never Let Me Down Again; Goodnight Lovers

22.02.2006 Bercy, Paříž
Po té co jsem se probudil, vypravil jsem se na nákup snídaně. Nakoupil jsem čerstvou bagetu, salámy, francouzské sýry, Evian - kterej je tady fakt levnej (0,6 Euro za 1,5 litru) a vrátil se zpět na hotel, kde jsem si připravili malé pohoštění. Asi kolem 12 hodiny jsme vyrazili s Mirkem a Míšou směrem k Sacre Coeur. Po cestě jsme minuli rybí trh a pak se vypravili do kopce, kde je náš cílový kostel. Jelikož se nachází na kopečku, je odsud hezký výhled na město. Nebylo sice ideální počasí, ale i přesto jsme viděli kus města. Dále jsme pak pokračovali přes čtvrť Montmartre, kde se potulují různí malíři, potkáte tam spousty malých kaváren a restaurací, abychom se dostali na náměstí Pigalle. Odtud jsme zvolili směr k Moulin Rouge. Po cestě jsme potkali spousty sexshopů, dokonce jeden sex shop supermarket, kam jsme se zašli i podívat. U Moulin Rouge jsme udělali pár snímků a vyrazili k nákupnímu centru Galeries Lafayette. Centrum se skládá z několika starých budov, my jsme vybrali tu, kde jsou doplňky pro domácnost. Sháněl jsem kleště a vidličky na šneky, které se mi tady podařilo koupit. Dále jsem se stavili v prodejně Fauchon, která je známá svými luxusními lahůdkami. Byly to dva obchůdky plné různých francouzských specialit, sýry, šneci, sladkosti, salámy a samozřejmě víno a šampaňské. Tomu bylo věnováno celé patro a dokonce vína měla svá oddělení podle exkluzivity. Vzpomínal jsem na svého kamaráda Petra I., pro kterého by to byl ráj. Nakonec jsem zde ale nic nekoupil, protože ceny byly opravdu vysoké. Sice jsem pokukoval po šampaňském, ale nakonec jsme se vypravili k metru a jeli směrem na hotel. Tam jsem měl v 19 hodin sraz s Mírou, že půjdeme k hale. I tentorkát jsme vyrazili metrem, ale jinou cestou než jsem byl zvyklej. Byla sice delší, ale na rozdíl od té původní, přestup byl poměrně krátký. V Paříži se musí často přestupovat a na některých přestupech nachodíte nějakej ten kilometr :). Před halu jsme dorazili chvíli před osmou hodinou. Jelikož jsme měli lístky na stání, šli jsme se podívat do kotle. Nevýhodou Paříže je, že tu nemaj oddělenou sekci po podiem a nám se tam přirozeně nechtělo mačkat. Výhodou lístku na stání je i možnost si sednout na neočíslovaná sedadla, která jsou ve výseči přímo naproti pódiu. No co vám budu vykládát, můj názor je, že tyhle místa jsou jedny z nejlepších v hale i když jsou poměrně daleko od pódia. Našli jsme tam tedy místa přímo uprostřed. Luxusní fleky, za náma už nikdo neseděl, pak až na dalších vyvýšených místech. Mohli jsme si dát za naše sedačky baťoh a bundy, no prostě pohoda. DM nastoupili opět v půl desátý. Davidův hlas nebyl o moc lepší než v úterý. Dokonce bych řekl, že horší. Začátek koncertu se neliší, ale opět mě mrazí v zádech, když po John The Relevator, slyším: "Good evening, Paaariiiiiis". Tenhle výlet fakt stojí za to. Rozjíždí se Question Of Time a čekáme, zdali bude Martin měnit Macro za Damaged People. Ano, překvapivě se tak stává. Musím říct, že místa na kterých jsme seděli mi ukázaly další rozměr koncertu. Poprvé přehodnocuji I Feel You a řadím ji tentorkát jako jednu z nejlepších věcí druhého koncertu. Sedět přímo naproti pódiu znamená, že máte přehled o celé show a o světlech, které během stání nemůžete vidět. Při přídavcích se vrací Martin s celou kapelou. Jsem rád, že mě čeká další překvapení, tentokrát v romantické Question Of Lust, která nebyla zahrána akusticky, ale tak jak ji známe z alba Black Celebration. Setlist přídavků byl dále stejný, ale opět mě "dostává" NLMDA a moment, kdy David zvedá ruce nad hlavu a začínají "stěrače" :). Pro mě jeden z největších zážitků ze všech třech koncertů - zamávat si v Bercy s Gahanem.
Zpáteční cestu z haly volíme pěšky s plánovanou zastávkou v některém z blízkých barů. Našli jsme uličku plnou restaurací, barů a fastfoodů. Neodolal jsem a dal si palačinku plněnou sýrem, žampiony, slaninou a vajíčkem. Už druhou tento den, ráno jsem měl plněnou sýrem a šunkou. Obě byly výborné, ta večerní děsně sytá, ta odpolední chutnější. Objevili jsme takovej malej bar, kde točili Stellu za 4 Eura a Hoe, Leffe za 5 Euro. Zazvonili jsme na zvonek a barman nás pustil do narvaného baru. Našli jsme tam místo k sezení, pokecali o koncertě a říkali si, co asi budeme dělat zítra večer :))).

"+" koncertu:
I Feel You; Question Of Lust; Never Let Me Down Again a les rukou v Bercy
"-" koncertu:
Ani mě nic nenapadá

zajímavosti:
Martin měl několikrát během koncertu problém s efektem u kytary, poprvé u Home a pak u Personal Jesus; pod náma seděli postarší fanoušci z Británie, skvěle se bavili a vlastně bavili i nás všechny kolem; Davidův hlas se nezlepšil, možná zhoršil

Playlist:
Intro; A Pain That I'm Used To; John The Revelator; A Question Of Time; Policy Of Truth; Precious; Walking In My Shoes; Suffer Well; Damaged People; Home; I Want It All; The Sinner In Me; I Feel You; Behind The Wheel; World In My Eyes; Personal Jesus; Enjoy The Silence

Question Of Lust; Just Can't Get Enough; Everything Counts

Never Let Me Down Again; Goodnight Lovers

23.02.2006 Bercy, Paříž
Ráno jsme vyrazli s Mírou koupit Sushi, sýry, víno a pivo do místního supermarketu. Opět si udělali luxusní snídani na hotelu a pak společně s Míšou vyrazli na Champs Elysees. Nejprve jsme vystoupili na Vítězný oblouk, kde byl hezký výhled na zmiňovanou ulici, ale samozřejmě také na většinu Paříže. Osobně jsem se při výstupu pěkně zapotil, ale evidentně jsem nebyl jedinej :). Pak jsme pokračovali po obchodech směrem k Place de la Concorde. Zastavili jsme se v prodejně Peugeot, kde jsem si koupil mlýnek na pepř - fakt pěknej :). Dále jsme se stavili v několika buticích a pak se rozešli s Mírou, kterej měl v plánu další nákupy. S Míšou jsme se prošli na konec ulice a po druhé straně se vraceli zpět. Byli jsme domluveni, že v 16 hodin zajdeme do Planet Hollywood na Happy Hour drink. Před PH jsme se s Míšou objevili o chvíli dříve, tak Míša odpočívala na lavičce a já se vypravil do Virgin megastore se podívat po dvd a cd. V momentě, když jsem z obchodu vycházel, dostávám sms od Míry, že se tam někde poflakuje Gordeno. Jakmile jsem dal telefon do kapsy, potkávám Gordena přímo naproti mě, jak se vede pravděpodobně se svojí luxusní přítelkyní za ruku a jdou směrem k oblouku. Potkáváme se s Mirkem a razíme společně do PH. Asi náhoda, ale jakmile se usazujeme k baru, pouští na všech obrazovkách v restauraci klip Precious. Dal jsem si Terminátora - můj nejoblíbenější drink v PH a vyrážíme směr hotel. Míra ještě chvíli zůstává s tím, že se potkáme na hotelu. Dnešní večer jdou ženský s náma tentorkát máme dokonce lístky na sezení všichni vedle sebe. Já s Míšou vyrážím dříve, jdeme pěšky. K hale přicházíme chvíli po půl deváté. Ještě si kupuji bagetu s tuňákem a majonézou a v hale třetinku piva za 3,50. Tentokrát máme sektor "N", což je hned vedle pódia. Nejdříve jsem měl strach, že tam přes "kouli" neuvidíme, ale nakonec to místo bylo jedno z nejlepších. Uvaděčka nás usazuje během Bravery, Míra s Adélou doráží až po předkapele. Míra je jemně nasranej, jelikož mu sebrali u vchodu foťák. Bylo mi ho líto, jelikož dnešek byl nejlepší na focení koncertu. Byly jsme v podstatě kousek od pódia, z boku po pravé straně. Nesmírnou výhodou tohoto místa byl ten fakt, že jsme se nikdo nesoustředili na projekce, protože jsme na ně stějně moc neviděli. Dokonce před náma lidi ani moc nepařili, tak jsme celý koncert s vyjímkou přídavků, seděli. Neříkám, že propaguju sezení během koncertu, ale byli jsme třetí den v Paříži, v nohách spousty kilometrů a chtěli jsme si koncert opravdu vychutnat. Sledoval jsem vše co se děje v zákulisí, jelikož jsme tam měli dobrý výhled. V momentě, kdy DM hrají Macro nebo Damaged People, začíná znít pouze piano. V ten moment by se ve mě krve nedořezal :). Jen si říkám, kurva, co to je za skladbu. Za chvíli poznávám Leave In Silence v akustickém podání Martina. Obrovské překvapení a tak si říkám, to mám za tu smůlu během Exciter Tour. Faktem je, že tentokrát jdu tomu štěstíčku trošičku naproti a to díky výběru koncertů, ale i tak mě to moc potěšilo. Další průběh koncertu byl podobný jako u předcházejících s tím rozdílem, že si to kapela tentokrát moc užívala. Martin se snažil mluvit francouzsky a dokonce odzpíval kus Somebody ve francoužštině. Dále mezi dvěma písničkama (teď nevím přesně kdy) odzpíval refrén "oláre, oooo...kantáre, ooooo" :) sorry, za to jak to píšu, ale nevím jak to napsat jinak :). Večer plný překvapení i když se na ten dlouho očekávaný Photographic nedostalo. NLMDA, ruce nahoře - opět zážitek a pomalu naše Touring in Paris končí. Naposledy odcházíme z Bercy, odebíráme se opět do hospody na Leffe a druhý den Míra s Adélou odjíždí do Prahy. S Míšou ještě zůstáváme, vyrážíme na Eiffelovku a následně pak večerní projížďku lodí po Seině. Večeře v americké restauraci a pak spánek. V sobotu ráno jsme si sbalili, skočili naproti do restaurace na šneky (7 euro - 12 kusů) a pak přes Champs Elysees na letiště. Do Prahy jsme přiletěli v sobotu 25.02.2006 v 19:50.

"+" koncertu:
Leave In Silence; Somebody; místa na sezení z boku pódia
"-" koncertu:
Mírovi sebrali foťák

zajímavosti:
Dave zdraví Paříž už po A Pain That I'm Used To - standardně až po John The Relevator; Martin se snaží mluvit francouzsky; Somebody s částí zpívanou ve francoužštině; "Ólare, kantáre" :); kapela si to fakt užila

Playlist:
Intro; A Pain That I'm Used To; John The Revelator; A Question Of Time; Policy Of Truth; Precious; Walking In My Shoes; Suffer Well; Leave In Silence; Home; I Want It All; The Sinner In Me; I Feel You; Behind The Wheel; World In My Eyes; Personal Jesus; Enjoy The Silence

Somebody; Just Can't Get Enough; Everything Counts

Never Let Me Down Again; Goodnight Lovers

Příští koncert - Mannheim 11.03.2006

11.03.2006 Mannheim, SAP Arena

Do Mannheimu jsme vyrazili v sobotu 11.03. brzy ráno. Chtěli jsme mít klid na cestu a v cílové stanici si najít hospůdku, kde si dáme pivko a pak vyrazíme na hotel. Po cestě jsme se stavili u McD na snídani a těsně před hranicemi jsme vyndali pasy. Respektive Amigo a Moucha. Já jsem pátral po OP a pasu bezúspěšně. Ovšem našel jsem u sebe řidičák. Kluci začali být malinko nervózní, já taky úplně klidnej nebyl. Kdyby jsme se ale museli otočit do Prahy, věděli jsme že koncert beztak stihnem. Paní celnice nás požádala o doklady, vložil jsem mezi ně i svůj řidičák. V rychlosti vše prolistovala a popřála nám šťastnou cestu. Moucha si musel zapálit cigaretu a Amigo taky. Neujeli jsme ani 20 km a zastavila nás dálniční policie s celníky, prý namátková kontrola. To nám moc klidu nedodalo, hlavně v momentě, když chtěli vidět naše doklady. Ano, hádáte dobře, teď už to neprobíhalo tak hladce. Policista ze mě zkusil vytáhnout nějaký jiný doklad totožnosti, ale marně. Zkoušel jsem mu nabídnout průkazku pojištěnce, ale to neprošlo :). Vzal si tedy můj řidičák, řekli cosi jako OK a šel si mě ověřit do svého auta. Netrvalo to ani deset minut, vrátil se, poučil mě o tom, že řidičák není ten správný doklad na vycestování a že si příště mám vzít správné doklady. Popřál nám šťastnou cestu a trochu zlehčeným tónem hodně štěstí při cestě zpět přes hranice. Moucha i Amigo si vyžádali další zastávku na cigáro, já se potřeboval taky trochu uklidnit. Za chvíli jsme se tomu už smáli a směřovali jsme vesele na Mannheim. Cesta nám ubíhala poměrně rychle, Moucha vzal s sebou i navigaci, takže cesta byla pro nás opravdu jednoduchá. Do hotelu jsme dorazili asi kolem třetí hodiny. Ubytovali jsme se a já s Mouchou vyrazil obhlídnout centrum a dát si nějaký to pivko. Amigo byl nachcípanej, tak raději zůstal na hotelu s tím, že ho v pět vyzvednem. Centrum Mannheimu není velký, ale zase tam najdete skoro vše co potřebujete, například Burger King :)). Chvíli jsme hledali nějakou putiku, až jsme našli takovej tureckej bar. No ono se nám vůbec zdálo, že je v centru množství Kebabů, tureckejch supermarketů a hospod. Dali jsme si tam tři pivka, zaplatili 6 Euro i s dýžkem (připadal jsem si po Paříži, jako když západní Němec přijede na pivo do Čech :) ). a zkusili najít nějakou jinou hospůdku. Nakonec jsme narazili na mexickej bar, kterej vypadal hezky, přijemně se tam sedělo a weissbier stál 2,60. Na Mannheim už docela dost, ale my jsme to v pohodě snesli. Před pátou jsme se dostali na hotel a vyzvedli Amiga, který už čekal v recepci společně se Cvengem, kterej do města dorazil z Kolína (toho Německýho :) ). Na recepci hotelu Mercure, kde jsme byli ubytováni nám recepční doporučil nejrychlejší cestu do arény. Bylo to jednoduchý, skočit na tramvaj, která stavěla kousek od hotelu a jela přímo k hale, dokonce v den koncertu zdarma (tedy samozřejmě s lístkem na koncert). Stavili jsme se ještě v hospodě, jelikož měl Amigo hlad a pak už směr SAP Arena. U haly jsme byli kolem půl osmé. Amigo se Cvengem si šli vyzvednout lístky na akreditace, my jsme se šli s Mouchou podívat na naše místa k sezení. Byl jsem rád, že byly tentokrát do pravého bočního sektoru, takže pro mě opět nový rozměr koncertu. Dali jsme si pivko a diskutovali dispozice haly. Hala je zřejmě nová a snažili jsme se ji tak porovnávat s naší Sazka Arenou. Dospěli jsme k různým pohledům a názorům, ale to není důležité. Bravery jsme tentokrát prokecali na ochozu a před devátou jsme se odebrali na naše místa. DM začali opět na čas, tedy zde v Německu v 9 hodin. Koncert už nebudu popisovat, protože průběh je podobný předcházejícím. Dave zdraví Mannheim opět až po John The Relevator. Martin nahrazuje standardní Damaged People již standardním Macrem (duetem s Davidem). Při přídavcích přichází Martin s Gordenem. Ano také nic překvapivého, ale diváky potěšila Leave In Silence, kterou poprvé hráli právě v Bercy, pak Stockholmu a Moskvě. Dave se rozloučil s diváky pozdravem See You in Summer. Mannheim byl posledním německým koncertem ze zimní části turné. Fanoušci připravili opět překvapení (co se stalo při Exciter Tour bude uvedeno v tomto blogu po koncertech v Londýně) a to v podobě nápisu na papírech velikosti A3 (We Just Can't Get Enough), kterou dala celá hala nad hlavu během podobně pojmenované skladby DM. Dave okamžitě reagoval a upozorňoval Martina ať se koukne co se děje. Opět vyvedené překvapení fanoušků. Dalším, ale již nevydařeným, překvapením pro kapelu mělo být rozsvícení svítích trubiček, kdy je fanoušci při NLMDA (část stěrače :) ) měli zvednout nad hlavu a mávat s nimi. To se taky stalo, ale zároveň tato část je nasvícena světly z pódia, které svítí na lidi. Světla z tyčinek tak vůbec nevynikly a nebyly dostatečně vidět, takže to v podstatě kapela ani neregistrovala. Koncert skončil okolo jedenácté hodiny. Potkali jsme se s Amigem a vyrazili zpět tramvají do naší mexické restaurace. Odpoledne jsme si zjistili, že má otevřeno do dvou hodin. Cestou jsme se stavili u "krále karbanátků" (v Ženatý se závazky tak říkali Burger Kingu), dali jsme si sýrové nugety s jalapenos papričkami (lahodně pálivé) a vyrazili na pivko do cílové hospody. Dal jsem si opět dva weissbiery, nachos s výborným guacamole a vyrazili spát. Na hotelu jsme si dali ještě lahváče z automatu, pokecali a ulehli. Ráno jsme vyrazili kolem desáté do města na snídani. V neděli v Mannheimu chcípnul pes, tak jsme nakonec zakotvili u McD. Bylo tam spousty "smažek", ale McRib mě přesvědčil, že je to to pravé k snídani :). V jedenáct jsme vyjeli z hotelových garáží, směr Sinsheim. Je to obrovské technické muzeum směrem na Prahu. Nebudu se dnes o něm moc rozepisovat, snad jen že jsme všichni tři byli naprosto unešní z vystavených exponátů. Technické muzeum v Praze se s tím nedá vůbec srovnávat. Nejdříve jsme prošli část, kde byly vystavený letadla. Byla možnost si většinu projít, Concorde byl pro mě zážitek. Ale nakonec to nebyly jen letadla. Taky lokomotivy, válečná technika, staré traktory, vojenská letadla, stará auta, prostě nááádhera. Do Prahy jsme nakonec dorazili okolo osmé hodiny večerní. A ptáte se co na hranicích? :) Takový silnější policista si od nás vyžádal doklady. Aniž by si prohlédl Mouchy a Amiga, hned chtěl ode mě jiný doklad. Snažil jsem se mu vysvětlit, že mě takhle už pustili do Německa, což se mu už vůbec nelíbilo. Byl zmaten a nevěděl jak jednat. Každopádně mě z toho nechtěl jen tak vynechat. Po menších dohadech nám popřál šťastnou cestu a poučil mě, že do Německa se na řidičák opravdu ještě nesmí :)

"+" koncertu
hala; atmosféra; překvapení fanoušků v podobě papírů s nápisy "We Just Can't Get Enough" během JCGE; Leave In Silence; německý policista a vlastně i český policista s paní celnicí co mě pustili na řidičský průkaz z i do České Republiky; recepční v hotelu, který byl nápomocen a jednal se mnou jako se zákazníkem; Mouchova navigace, díky níž jsme se lépe orientovali ve městě; muzeum Sinsheim; Concorde; Tu 144

"-" koncertu
asi ani není, snad jen, že Mannheim je špinavý město; a možná ta zapomenutá občanka, která byla svým způsobem takovým icebrakerem a měli jsme se tak o čem bavit

Playlist:
Playlist: Intro; A Pain That I'm Used To; John The Revelator; A Question Of Time; Policy Of Truth; Precious; Walking In My Shoes; Suffer Well; Macro; Home; I Want It All; The Sinner In Me; I Feel You; Behind The Wheel; World In My Eyes; Personal Jesus; Enjoy The Silence

Leave In Silence; Just Can't Get Enough; Everything Counts

Never Let Me Down Again; Goodnight Lovers

Příští koncert: Londýn 2. a 3.4.

02.04.2006 Wembley Arena, Londýn

Do Londýna jsme se vypravili s Mouchou a Mirkem J. už v pátek 31.3. Přiletěli jsme odpoledne na Gatwick s Easy Jetem a zaplatili autobus do centra. Na Victoria Station jsme se rozloučili s Mirkem, kterej bydlel u kamarádky a vydali se směr Earl's Court, kde jsme byli ubytováni v našem starém známém Ibis Hotelu. Hodili jsme věci na pokoj a vyrazili na Picadilly Circus, odkud jsme se prošli na Leicestar Square a zpět přes Soho. Tam jsme se stavili v čínské čtvrti, abychom si dali tu pěkně upečenou kachnu, která zdobí okna většiny čínských restaurací. Objednali jsme si půlku se dvěma druhy rýže. Celkem jsme se nadlábli a vypravili se do postele. V sobotu ráno jsme vstali brzo, abychom si prohlídli Londýn. Moucha tam byl poprvé, tak jsme chtěli vidět alespoň maximum co se dá za tři dny stihnout.
Ráno jsme vyrazili na stanici Westminster po District Line (zelená linka metra). Udělali několik fotografií u parlamentu a přešli přes most na druhou stranu k London Eye (obrovské ruské kolo, které teď zdobí centrum Londýna). Zavolali jsme mojí kamarádku z dětství, která teď žije se svým přítelem v Londýně s tím, že plánujeme výlet do Camden Town. Místo, kde jsem ještě nikdy nebyl. Asi za hodinu jsme se setkali u Trafalgar Square a vyrazili metrem směrem na sever. Když jsme v Camden Town vystoupili, začalo se mi tam děsně líbit. Veronika (to je ta kámoška :) ) vyřizovala telefony se svým přítelem, jelikož jim zrovna odtáhli auto a místní poldové chtěli 250 liber za odtah, což není žádná láce. Problém se nějak vyřešil a my se blížili do centra nejznámějších trhů v Londýně. Byl jsem okouzlen množstvím stánků se vším možným. Dá se tam sehnat úplně všechno, od turistických suvenýrů přes různé extravagantí oblečení až po značkové věci. Tyto trhy jsou velmi populární turistickou atrakcí, hlavně o víkendech, a předmětem prodeje jsou módní, stylové a bizarní předměty. Trhy jsou populární mezi mladými lidmi, kteří se zajímají o alternativní styl oblečení. Existuje zde ale i mnoho stravovacích zařízení nabízejících jídla různých světových kuchyní. Najdete tady stánky s čínskou, japonskou, mexickou, africkou, thajskou a kdoví jakou kuchyní. No prostě ráj pro oči a čuchové buňky :) Já jsem se rozhodl pro čínskou kuchyni, která je tu asi nejčastěji zastoupena. Cena za porci je 3,50 libry a můžete si nechat nandat co chcete. Byla to lahoda. Veronika zvolila nějaké mořské ovoce a pak si vybrala jahody postříkané bílou čokoládou. Postříkané proto, že místní prodejkyně je strčila pod fontánu, která stříkala bílou a hnědou čokoládu. Nic pro mě, ale ochutnal jsem ;) Díky krásnýmu počasí jsme si dali první pivo na zahrádce s výhledem na místní stánky a extravagatně odděné návštěvníky trhů i prodejce. Čas se naplnil a rozhodli jsme se přesunout do centra. To už nás odvezl přítel Veroniky, který se právě vrátil z policejní stanice. Zastavili jsme se u Buckinghamského paláce, Moucha si udělal pár fotek a šli odpočívat do místního pubu. Dali si další pivko a vyrazili na Piccadilly Circus, kde jsme měli sraz s Mirekem a jeho kamarádkou. Prošli jsme centrem, dali si fish'n'chips, který nebyly zrovna echt dobrý, udělali pár večerních fotek Londýna a přemístili se na náš hotel. Teda s Mouchou jsme se ještě stavili na pivu přímo naproti hotelu. Byl to takovej příjemnej bar.
Další den ráno jsme vyrazili k Tower Bridge a následně k London Eye. Konkrétně ruské kolo Moucha na poslední chvíli vynechal, ale musím říct, že stejně to nebyl žádnej zázrak. Možná i tím, že i přesto, že celej náš pobyt v Lodýně bylo nádherný počasí, ale v momentě, když jsem byl akorát nahoře, tak začalo pěkně lejt. Takže fotky nic moc, ale v porovnání s Eiffelovkou a Paříží je to slabej odvar. Londýn je krásný město, ale rovný, takže tam ani z výšky nic zásadně nevyniká. Doba, než se kolo otočí je asi 20 minut a uteče to dost rychle. Pak jsme se s Mouchou přesunuli do Harrods, zašli na luxusní záchody :) a prošli zejména místnosti s jídlem. Pokochal jsem se pohledem na všemožné dobroty a přesunuli se směr Baker Street. To už nám volala Veronika, že sehnala lístky na dnešní koncert (sehnali jsme totiž jen na 3.4. a na 2.4. chtěli koupit od překupníků). Byli jsme rádi a celý den byl klidnější. V půl sedmý jsme se sešli na Baker Street s Veronikou a Mírou a vyrazili směr Wembley. Hned u zastávky metra byli první překupníci. V těchto místech nabízeli lístky až za 90 liber (standardně stály 30). Když jsme se blížili k hale, tak klasicky cena šla dolu, před halou se dali dvě hodiny před koncertem sehnat lístky za 60 liber. My jsme vystáli frontu před halou, abychom si naše lístky vyzvedli z kasy a pak se už jsme se směrovali k našemu vchodu. Lístky k sezení byli z pravé strany pódia, respektive až za pódiem. Vlastně podobně situované, jako na třetím koncertu v Paříži, akorát přesně na druhé straně. Já, Moucha i Mirek jsme byli spokojeni. Hlavně jsme po celém dni seděli na sedačkách a viděli koncert z pro nás nového úhlu. Osobně jsem se zaměřoval na Fletchera a Gordena. Na Eignera jsem neviděl a Martina a Davida zejména zezadu. Veronika byla trochu smutná, jelikož neviděla vůbec na projekce. Tedy ani my, ale na tomto osmém koncertě jsem už mohl vyprávět co se u které skladby promítá :). Nakonec po Home se vydala zkusit štěstí u nějakého vchodu naproti pódiu a naštěstí se podařilo. Na koncertě nebylo žádné velké překvapení, ale já si ho po dlouhé době zase užil. Na místě, kde jsme seděli, mi vyhovoval přehled o zákulisí. Po Goodnight Lovers, když se kapela loučila s obecenstvem, Martin převedl z levé strany (z pohledu diváků) na pravou stranu pódia své dvě dcery. Vlastně ho upozornil Dave, že na druhé straně skandujou :). Po koncertě jsme se odebrali na metro. Bohužel nám odjelo poslední, tak jsme se odebrali na speciálně vypravené autobusy na Baker Street. Tam jsme dorazili někdy kolem půl jedný. Pak si chytli noční bus k našemu hotelu. Díky různým objížďkám a hlavně zavřené ulici, kde jsme bydleli, jsme se domu dostali před druhou hodinou.

"+" koncertu:
Veronika sehnala lístky přes internet v den konání, to byl ten nej nej plus (Verčo díky); hned na začátku jsme několikrát potkali Daniela Millera, kterej se tam poflakoval; místo kde jsme tentokrát seděli; "good evening London" zní fakt líp než "good evening Mannheim" :); nástup kapely na pódium mě tentokrát vzal u srdce :); zdá se, že Fletcher hraje víc, než jsem si myslel; Gordeno hraje míň než jsem si myslel :); užil jsem si A Pain That I'm Used To; no a samozřejmě z venku vypadala nově zrekonstruovaná Wembley Arena krásně, uvnitř se asi až tak moc nezměnilo

"-" koncertu:
pro Veroniku asi místo, kde jsme seděli; příšernej vzduch v nově zrekunstrovaný Wembley Areně; ujelo nám poslední metro

Playlist:
Intro; A Pain That I'm Used To; John The Revelator; A Question Of Time; Policy Of Truth; Precious; Walking In My Shoes; Suffer Well; Damaged People; Home; I Want It All; The Sinner In Me; I Feel You; Behind The Wheel; World In My Eyes; Personal Jesus; Enjoy The Silence

Leave In Silence; Just Can't Get Enough; Everything Counts

Never Let Me Down Again; Goodnight Lovers

03.04.2006 Wembley Arena, Londýn

Už je to skoro čtyři měsíce co začalo turné po Evropě. Na první koncert jsme vyrazili v děsný kose a to já se ještě den před koncertem vrátil z Dominikánský Republiky, takže zimu jsem snášel fakt děsně. Teď už je relativně teplo a dokonce počasí, které jsme v Londýně měli bylo snad první nejhezčí v tomto roce. Tedy ráno 03.04. jsme s Mochou vstali asi kolem deváté hodiny. Oba dva už poměrně urvaný z chození a i z toho, že jsme se vrátili z koncertu pozdě. Moucha ráno vyrazil směr muzeum Madame Tussaud's a já směr Nothing Hill na Portobelo Road, kde se také konají trhy. Jelikož bylo pondělí, tak většina obchůdků bylo zavřenejch, ale já ani neměl v plánu se tam zdržovat. Prošel jsem si uličku a autobusem jsem se nasměroval na Oxford Street a pak Covent Garden, kde jsem měl sraz s Verčou. Zašli jsme spolu na oběd do sushi restaurace. Přímo do takové, jak před vámi jezdí na pásu kousky sushi a vy si vezmete ten na který máte chuť. Abyste věděli kolik jaký stojí, tak jsou na různobarevných talířcích a každý má jinou cenu. Když odcházíte, tak vám místní obsluha spočítá všechny prázdné talířky, které skládáte před sebe a pak platíte. Celkem jednouše si tak můžete hlídat náklady. My jsme se vcelku najedli, nejdražší talířek stál asi 3,50 libry, nejlevnější 1 libru. Utratili jsme dohromady i s pitím 20 liber, což na centrum Londýna není špatný. S Veronikou jsem se rozloučil a jel zpátky za Mouchou na Oxford Street. Už jsme byli řádně vyprahlí, tak jsme skočili na jedno točený. Dále pak pokračovali přes pár obchodů s oblečením k Planet Hollywood. Ano, byla to pro mě povinnnost se tam stavit. Na baru jsem si dal Terminátora a zjistil, že oba barmani co tam pracují jsou Slováci. Musel jsem si dát ještě druhýho Termouše, tentokrát barman na nás nešetřil alkoholem, takže musím říct, že jsem ten alkohol pak v sobě dlouho cejtil :) Moucha jel na hotel, já se šel podívat ještě po obchodech a v sedm jsme měli spolu sraz na Baker Street, abychom se přesunuli na poslední koncert Depeche Mode ze zimního turné. Během čtyřech měsíců jsem šel tomu štěstíčku naproti a na rozdíl od Exciter Tour jsem zažil v živém podání všechny skladby co DM na koncetech vystřídali. Trochu jsem očekával, že i na posledním koncertě v Evropě bude nějaké překvapení - dostanu se k tomu později. K hale jsme dorazili asi kolem osmé hodiny, já měl hlad, tak jsem si dal párek s opečenou cibulkou v bagetě. Polil si to kečupem a BBQ omáčkou a vyrazil do haly. To už končili Bravery. Našli jsme si místa k sezení. Bohužel byly kousek od těch, kde jsme seděli minulý koncert. No možná bych řek, že to byly nejhoší místa, který jsem za celý turné měl. Sice jsme na rozdíl od minulého dne viděli na projekce, ale zase jsme přes boční odposlechy neviděli na Davida a Martina. Ale na všem si musíš najít něco pozitvní a tentokrát to bylo soustředění se na ovládání obrazovek a práci Eignera za bicíma. Opět jsem se ujišťoval o Fletcherovým zapojení do živého hraní. Teď tedy k setlistu. Damaged People střídá pro mě oblíbená Macro, ale žádná zásadní změna. To že se zbytek dalších písniček nemění už nemusím asi zmiňovat, první zásadní změna vždy začíná až s prvním přídavkem. To přichází Martin s Eignerem a potichu si přeju nějaký překvapení. To se bohužel nekonalo. Leave In Silence bylo vystřídáno Shake The Disease. No nic, nevadí. Po Goodnight Lovers se DM loučí, odchází do zákulisí. Martin zdraví své dcery včetně té nejmladší, kterou vyzvedne nad pódium. Já a Moucha se po minulé zkušenosti rychle odebíráme na metro. Stíháme ho v pohodě a dokonce i spoj na West Brompton, kde jsme bydleli. Do postele uleháme tentokrát v půl jedný. Zítra nás čeká poslední půl den. Ráno nás budí Veronika, že přivezla zásilku pro svojí mámu (no konečně :))) ). Sice jsme tak měli budíčka v půl osmý na druhou stranu jsme včas vyřídili vše co bylo třeba. Zajeli jsme do centra nakoupit nějaký blbosti. Respektive luxusní brambůrky s octem - opravdu lahůdka. No a pak nesmím zapomenout na můj oblíbenej Cranberry Juice od Ocean Spray a taky BBQ a Louisiana omáčky na grilování. Moucha nakoupil taky nějaký píčovinky :) a vrátili se zpět na hotel si sbalit. Já byl celkem v pohodě, ale ani nevím jak to Mochovi brambůrky přežily v jeho totálně narvaným kufru. Zřejmě je dnes použil rozdrcené jako obal na řízek :)). Zaplatili jsme hotel a zašli naproti do pubu na hamburger. Tentokrát nebyl tak výbornej jako v sobotu, kterej jsme si dávali v SOHO. Ten byl naprosto luxusní a stál asi 5 liber což není tak špatný. Ale i tak jsme si pochutnali, dali si pivko a vyrazili na Victoria Coach Station, odkud jsme jeli autobusem do Londýna. Tam se s námi přišel rozloučit Míra s kamarádkou Luckou. Na Gatwicku jsme byli asi za hodinu a čtvrt. Dali si tam pivko, koukali na letadla a do Prahy jsme dorazili v půl desátý. Míša nás vyzvedla, odvezli jsme Mouchu domu a kolem jedné jsem ulehl do postele. Zimní turné je u konce. Uvidíme co DM nachystaj na léto. Jsem trochu skeptickej, jelikož DM je kapela, která změny v playlistu nedělá často. Moc to nechápu a vlastně je za to i tak nějak nemám rád. Obavám se, že setlist na léto obmění jen minimálně. Nechme se překvapit, uvidíme za měsíc. Tímto uzavírám celý příběh a co se týká letních koncertů, těm už věnuji další extra článek. Zatím počítám jen s koncertem v Bratislavě a Lipsku. Uvidíme, jak to nakonec dopadne :)

"+" koncertu:
nic mě nenapadá, snad jen že jsem viděl dobře na Fletchera, Gordena a Eignera; užil jsem si Shake The Disease a dal si stěrače na NLMDA (jindy jsem fotil); dcery Martina; dorazili jsme včas domu

"-" koncertu:
každopádně místo, kde jsme seděli; debil co přede mnou furt mával rukama :); měl jsem nějakou blbou náladu celý odpoledne (nevím čím to mohlo být, asi tím, že jsem nestih to co jsem měl v plánu); žádné překvapení na závěr evropského turné

Playlist:
Intro; A Pain That I'm Used To; John The Revelator; A Question Of Time; Policy Of Truth; Precious; Walking In My Shoes; Suffer Well; Macro; Home; I Want It All; The Sinner In Me; I Feel You; Behind The Wheel; World In My Eyes; Personal Jesus; Enjoy The Silence

Shake The Disease; Just Can't Get Enough; Everything Counts

Never Let Me Down Again; Goodnight Lovers

Shrnutí návštěvy v Londýně:

Hotel = za cenu a místo, kde se nachází úplně skvělej. No a to nejhlavnější: přistávaly nad ním letadla a každý třetí bylo B747 (Jumbo) nebo B777. Jo jo, furt jsem čuměl na nebe :); kousek od hotelu bylo několik restaurací, kam jsme chodili s Mouchou na snídaně (slanina, vajíčka, fazolky).

Koncerty = průměr, nic zásadního

Zážitky = byl jsem rád, že jsem se zase po dlouhé době podíval do Londýna a utvrdil se, že se mi tam děsně líbí; velice rád jsem se potkal s Veronikou, se kterou se známe od kočárku, ale zároveň jsem ji udělal několik zranění (ještě jednou promiň, ale fakt jsi tenkrát neměla ty prsty strkat do těch dveří co jsem zabouchl, no a ten pilník co Ti proletěl obočím, když jsme stavěli sněhuláka nebyl taky záměr); naprosto úžasný burgery, kvůli kterejm není nutný jezdit do USA :); no a Camden Town mě oslovil tak, že bych tam jel o víkendu zase....

Díky všem za přízeň a podporu. Díky všem co se mnou strávili cestování po koncertech, díky všem dopravcům a výrobcům automobilů, metra, letadel a jejich řidičům/pilotům, že mě dovezli všude v pořádku. Díky zaměstnavateli, že nedělal problémy s dovolenou.

11.06.2006 Inter Bratislava Stadium, Bratislava

Brzo ráno jsme v práci vyzvedli Volkswagena Sharana, kterej patřil naší bejvalý ředitelce a vyrazili jsme s kolegy, respektive kolegyněmi a Mouchou směr Bratislava. Po cestě jsme se stavili v brněnské Potrefené Huse na oběd. Zrovna probíhal sokolskej sraz, takže ulice byly plné mažoretek ve věku našich babiček. Připomínalo mi to spíše komunistické průvody a Kamča začla na průvod pokřikovat "Fuck OFF KSČ" :))) Po té co jsme poobědvali, vydali jsme se směr Slovenská Republika. Do Blavy jsme dorazili odpoledne, zaparkovali jsme nedaleko stadionu a šli si omrknout merchandise. S Mouchou jsem se vydal do sekce pod podium. To neměli slováci moc vychytaný, jelikož poté co jsem dostal na ruku pásku (s volným vstupem pod podium), jsem mohl svůj lístek dát někomu dalšímu, kdo se pak pod pódium dostal taky. To jsem samozřejmě neudělal, jelikož jsem čestnej kluk :)). S holkama jsme se sešli u stánku s pivem, kde jsme trávili většinu odpoledního času. Postupně se sjížděli kamarádi, se kterými jsem se potkával. Těšil jsem se na vystoupení Sisters Of Mercy, kteří otevírali dnešní večer. Naposledy jsem je měl možnost vidět, shodou okolností na koncertě Depeche Mode v 1993, Crystal Palace, Londýn. Ještě než dorazili SOM, zahráli Sunshine. Post předkapely není jednoduchý, ale Sushine to zvládli dobře, odcházeli s potleskem, což je na koncertě DM dost velký vyznamenání. Postupem času bylo v sekci pod pódiem více lidí než ve standardní sekci na stání. Asi někoho napadlo dát svůj lístek kamarádovi, tak jak jsem se zmiňoval na začátku a dostal ho tak ze standardní sekce do sekce pod pódiem. No evidentně nemají naši "bratři" moc zkušeností s organizováním koncertů. Depeche Mode nastoupili ještě za světla. Co vám budu vyprávět, furt stejný a už mě to "překvapivě" začíná nudit :)). Nejzajímavější pro mě bylo "It doesn't matter 2", které odehrál Martin s Peterem na kytaru. Bylo to fajn zpestření už tak stejného turné. Další příjemnou změnou byla Photographic, kterou na letním turné vystřídali obehranou Just Can't Get Enough. Musím říct, že tohle byl opravdu nářez. Skladby, které byly zařazeny do letního playlistu se zásadně od zimní části nelišily. Větší změnou jsou dále nově zařazené Stripped, In Your Room a Nothing's Impossilbe, která zněla výborně. Na druhou stranu je letní turné ochuzeno o I Want It All, Sinner In Me, což mě nescházelo a Goodnight Lovers, které naopak bylo třešničkou na dortu zimní části. Koncert ukončila už ohraná Never Let Me Down (to snad budou hrát do konce svýho života).
Po té co jsme se dostali k našemu autu, vydali jsme se směr Praha. Cestu z Blavy nemusím popisovat, dálnice, tankování, spaní, zážitky. No nic netradičního. Ovšem netradiční byl závěr výletu, když jsme po otevření kufru auta zjistili, že nás někdo vykradl. No nejpravděpodobněji v Blavě. Holky tam měly foťáky a bohužel o ně přišly. Bylo nám to líto a hlavně to zkazilo zážitek z celýho dne.

"+" koncertu: cesta Sharanem s dvd v opěrkách; sokolskej sraz v Brně; Kamča, Renča a Zuzka; Jára ze Včelína; Sisters of Mercy; It doesn't matter two; Photographic; fajn atmosfera při cestě tam i zpět
"-" koncertu: každopádně, že nás nějací šmejdi vybrali; organizace koncertu; pod pódium se dostalo více lidí než bylo zdrávo

Playlist:
Intro; A Pain That I'm Used To; A Question Of Time; Suffer Well; Precious; Walking In My Shoes; Stripped; Home; It Doesn't Matter Two; In Your Room; Nothing's Impossible; John The Revelator; I Feel You; Behind The Wheel; World in my eyes; Personal Jesus; Enjoy The Silence

Leave In Silence; Photographic; Never Let Me Down Again


15/07/2006 Festwiese, Leipzig

Poslední koncert v Německu a poslední koncert můj i Mouchy z Touring The Angel. Vyrazili jsme brzo ráno z Prahy. Moucha vzal s sebou navigaci, takže cesta byla zpříjemněná další "osobou". Navigace nás nezapomínala upozorňovat, že už jsme dlouho na cestě a je čas na odpočinek a kávu :)). V Lipsku jsme měli zarezervovaný hotel. Tentokrát Novotel v centru města. Díky navigaci to byla hračka najít. Ubytovali jsme se, sedli na místní tramvaj a vyrazili ke stadiónu. Ano, byl to ten samej, na kterým jsem byl na Exciter Tour (můžete si přečíst v postu HISTORY: Exciter Tour). Přijeli jsme tam ještě před začátkem, respektive dříve než začali pouštět na plochu. Rozhodli jsme se, že buď půjdem úplně pod pódium nebo si stoupnem někam dozadu, aby jsme se hlavně nemačkali. Pod pódium jsme se nedostali (a to Moucha byl první člověk, kterýho tam už nepustili), tak jsme šli v klidu na pivko a grilovanýho buřta. Nakonec jsme našli krásnej flek přímo naproti pódiu, asi půl kilometru vzdálenej :). Jelikož to nebyl náš první koncert, tak nám to nevadilo. Mohli jsme v klidu sedět na náspu, kde rostla tráva a pozorovat světelnou show. Faktem je, že jsme nerozeznávali postavy ani na projekci, takže ta dálka od pódia byla fakt velká :))). Popili jsme pivka, pojedli dobroty a do toho nám hráli Depeche Mode.
Respektive jako support byl Goldfrapp, což byla příjemná změna. Co se týká hlavního setu DM, tak žádná změna od Bratislavy. Během Nothing's Impossible jsem se byl vyčůrat u stromu a říkal jsem si, že to se jen tak nezažije. Čůrat a ještě Ti k tomu hrajou depešáci :))). Po té co končilo Enjoy The Silence jsem se rozhod DM ještě vidět z blízka. Domluvil jsem se s Mouchou na sraze po koncertě a vydal jsem se do předních řad. Co vám mám vykládat, byla to pěkná dálka. Ale před prvním přídavkem jsem se dostal z boku k pódiu. Martin přišel, řekl něco jako senk jů a začal Somebody. V podstatě věcí, kterou hrál na prvním koncertě v Drážďanech zakončil i mé turné DM. Samozřejmě, že ještě následoval Photographic a NLMDA. Za Somebody jsem byl fakt rád, ale byl jsem rád, když jsem z koncertu vypadnul, našel Mouchu a pak jsme našli nějakou hospodu. Vlastně nebyla jen tak nějaká. Sedli jsme na zahrádku a došli si do hospody pro buráky. Byly zdarma, ale to není to zásadní. Zásadní je, že si je sami nandáte z obrovského sudu a pak je u stolu loupete na zem. Takže v celý ulici a restauraci je bordel od buráků. Vypadá to velmi efektně a bylo to to, co nás do této restaurace nalákalo. Dali jsme si několik piv, pojedli buráky a namířili do hotelu. Samozřejmě, že jsme nesměli minout hotelovej bar. Tam jsme koupili už jen jedno pivo a šli do hajan. Ráno jsme vyrazili směr Praha a řekli si, zaplať panbůh, že už je to za náma. 12 koncertů z turné? Ono to už fakt není asi normální :)))))

"+" koncertu: navigace; hotel; občerstvení na koncertě; hospoda, kde můžeš házet na zem skořápku od buráků (uklízej to druhej den ráno - viděli jsme když jsme byli u Burger Kinga na snídani);
"-" koncertu: nic zásadního

Playlist:
Intro; A Pain That I'm Used To; A Question Of Time; Suffer Well; Precious; Walking In My Shoes; Stripped; Home; It Doesn't Matter Two; In Your Room; Nothing's Impossible; John The Revelator; I Feel You; Behind The Wheel; World in my eyes; Personal Jesus; Enjoy The Silence

Somebody; Photographic; Never Let Me Down Again